Alkoholický nápoj destilovaný z melasy, nebo ze šťávy získané z cukrové třtiny. Původ slova rum není jasný. Odborníci se uvádějí dvě varianty. Podle první teorie je slovo rum odvozeno od slova rumbellion, což je anglicky „velký ruch“. Podle druhéhé pochází pojmenování tohoto nápoje od latinského názvu „sacharum officinarium“.
Většina producentů rumu se tak nachází v oblastech, kde je rozvinutý cukrovarnický průmysl, jako je Austrálie, Indie, ostrov Réunion či oblast Karibiku (zde zejména Jamajka a Kuba). Jeho vlastí jsou Antily (souostroví, které představuje dominantní část Karibiku), kde se vyvinula na každém ostrově specifická varianta tohoto destilátu.
Existuje několik druhů rumu. Světlý rum (Blanco) se často využívá na přípravu míchaných nápojů, zlatý a tmavý rum (tmavnoucí postupným zráním v sudech) bývá konzumován samostatně jako tzv. sipper či využíván pro vaření.
Přesné datum, kdy byl rum poprvé vyroben, není známo. Pravděpodobně první výroba rumu se uskutečnila někdy v průběhu 16. století – tedy relativně krátce po objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem.
Rum byl zpočátku oblíbeným nápojem otroků, kteří pracovali na plantážích. Brzy si však rum získal oblibu i u námořníků včetně pirátů, které hřál na jejich dlouhých plavbách. Rum začala vyrábět ve velkém společnost Bacardi, která je i dodnes významným výrobcem pravého rumu.
Také v dobách prohibice v USA, tedy ve dvacátých letech 20. století, neznamenaly pro rum špatné roky, bylo tomu právě naopak. Výroba rumu na Kubě, ale i v dalších zemích nebývale vzrostla. Do USA se rum pašoval mezinárodními vodami a následně se dále na černo distribuoval.
Výroba rumu je relativně dlouhý proces, který se skládá z několika kroků. Základní surovinou pro výrobu rumu je, jak je známo, cukrová třtina. Výroba rumu je tak započata její sklizní, která se v dnešní době provádí již většinou strojově. V některých těžko dostupných oblastech se však sklizeň cukrové třtiny dodnes provádí tradičním způsobem, a to sklízením pomocí mačety a pracovitých lidských rukou.
Cukrovou třtinu, která je sklizena, je poté nutné rychle zpracovat, a to do 24 hodin. V opačném případě by se sladká míza, kterou rostlina obsahuje, zkazila. Při zpracování cukrové třtiny vzniká cukr a jako odpadní látka také tzv. černá melasa. Právě tato černá hustá hmota nahořklé chuti se používá pro výrobu rumu.
Melasa se následně naředí vodou a filtruje na požadovanou hustotu i kyselost. Poté už stačí jen přidat kvasnice a může se začít s fermentací, která trvá od jednoho až po 12 dní.
Lehké bílé rumy kvasí přibližně jeden den, ty tmavé však kvasí podstatně déle. Fermentace však nemá vliv na jejich výslednou barvu, kterou rum získává až během svého zrání.
Dalším krokem je destilace, kterou je možno provádět přerušovaně a vznikají při ní rumy jemnější a osobitější chuti i vůně, je však dražší. Druhou možností je kontinuální destilace, která je podstatně levnější a snadněji jí přidají objemová procenta alkoholu, výsledný rum však není chuťově nijak zajímavý.
Posledním krokem při výrobě rumu je pak zrání v dřevěných sudech. Co se týče lehkých bílých rumů, tak ty nezrají vůbec nebo zrají maximálně tři roky. Ty zlaté tmavé zrají o něco déle. Některé těžké tmavé rumy zrají i 20, ale dokonce i 30 let.
Jak je již známé, tak zrání v dřevěných sudech dodává rumu jeho výslednou barvu. Faktem však zůstává, že někteří výrobci rumu, avšak pouze toho nekvalitního, dobarvují rum karamelem, aby tak snadno dosáhli typické tmavší barvy.
Řada výrobců poté míchá několik druhů rumu dohromady, čímž dosáhnou komplexnější, ale i stabilnější chuti. Obdobně se tak děje i při výrobě whisky.
Hlaními producenty rumu jsou: Kuba, Guatemala, Jamajka, Mexiko, Portoriko, Barbados, Kostarika, Venezuela, Dominikánská republika, Kolumbie, Nicaragua, Peru, Brazílie